Zdeněk Dvořák: „Školství potřebuje především jasnou a promyšlenou koncepci“

Rozhovor s ředitelem Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích a krajským zastupitelem Zdeňkem Dvořákem o současném stavu školství, povinné maturitě nebo proměně studentů za posledních 25 let. Jak jste se k ředitelování na BIGY dostal?

Po revoluci jsem se stal vedoucím odboru školství Jihočeského kraje a tehdejší biskup Miloslav Vlk jmenoval komisi pro zřízení Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích. Jejím členem jsem se stal i já. V té době bylo osloveno několik lidí s nabídkou na post ředitele. Někteří se obrátili na nový školský úřad s otázkou na nově vznikající gymnázium a dostalo se jim informace, že škola nemá ani vlastní budovu a s nejvyšší pravděpodobností do dvou let zanikne. Většina z kandidátů ztratila o tuto práci zájem. Za této situace mě oslovil tehdejší administrátor diecéze Mons. Václav Dvořák s nabídkou této pozice a já jsem výzvu přijal.

Kolik Vám přibližně „prošlo rukou“ studentů?

V letošním roce gymnázium slaví 25 let od svého založení. Studijní program se rozjížděl postupně; zatímco v prvním roce jsme měli jen osmiletý studijní program, druhým rokem přibyl i čtyřletý, později šestiletý a šestiletý bilingvní (dvoujazyčný, pozn. red.). Za tu dlouho dobu u nás maturitu získalo již 2125 studentů. V letošním roce maturovalo 98 studentů, z toho 64 mělo vyznamenání, 37 z nich samé jedničky a předávali jsme84 jazykových diplomů.

Co považujete za největší úspěch od vzniku BIGY?

Velmi si cením toho, že se podařilo vytvořit instituci, která vzdělává, ubytovává a stravuje, nabízí tedy takříkajíc komplexní servis. Velkým úspěchem je bezesporu získání kostela sv. Rodiny, čímž se na naší škole rozběhl bohatý duchovní a kulturní život. Nebylo by to ovšem možné bez skvělé práce našeho spirituála Josefa Prokeše.V dnešní pragmatické době (uč se jen to, co potřebuješ v životě) se nám podařilo vybudovat školu, která stále ještě udržuje aristotelovský vzdělanostní rozhled, a přesto,anebo právě proto, jsou její absolventi velmi úspěšní. O naši školu je velký zájem a já si vážím toho, že nám rodiče své děti svěřují, že se našim žákům ve škole líbí, a že při značné náročnosti zde vládne přátelská atmosféra.

Dlouhodobě jste prestižní gymnázium, vnímáte nějaké významné změny v chování žáků v 90. letech a dnes?

Vždy jsem vnímal, že studenti přicházejí na naši školu s velkým očekáváním. A tomu, aby bylo naplněno, jsem věnoval velké úsilí. Studenty nejen vzděláváme, ale snažíme se i o pěstování kritického rozumu, aby se ve složité době dokázali zorientovat. V neposlední řadě nám jde také o to, aby naši studenti nebyli neteční k potřebám svého okolí. Proto spolupracujeme s řadou charitativních organizací, studenti často i sami či za přispění vyučujících pořádají benefiční akce a sbírky. Nemyslím si proto, že by byl rozdíl mezi absolventem naší školy v letech devadesátých a dnes.

Jaké změny podle Vás potřebuje střední školství?

Střední školství potřebuje především jasnou a promyšlenou koncepci, koncepci, která se nebude od základu měnit s příchodem každého dalšího ministra. Tato koncepce by měla reflektovat aktuální problémy života jedince i společnosti a připravit studenty na výzvy každodenního života.

Jaký je Váš názor na povinnou maturitu z matematiky?

Debatou o povinné či nepovinné státní zkoušce z matematiky se z ní udělal strašák. Matematiku však považuji za královskou disciplínu, kterou je nutno užívat jako lék v osobním i profesním životě. Vytvořme klima, ve kterém se studenti matematiky nebudou bát a pak ji i ve formě povinné maturity přijměme.

Souhlasíte s výrokem prezidenta Zemana, že nepotřebujeme filozofy, ale potřebujeme instalatéry?

Instalatéry, ale především technicky vzdělané lidi skutečně potřebujeme, potřebujeme ale i filosofy. Filosofie v překladu znamená milovat moudrost, filosofové nejenže dokážou analyzovat situaci takovou, jaká je, svět takový, jaký je, ale navíc mají jednu schopnost, přemýšlejí o tom, jaký by svět měl být a tím dávají jedinci i společnosti program, naznačují směr, kterým by se lidstvo mělo ubírat. Je to vize, která nás táhne kupředu.

Na závěr otázka z jiného soudku, dlouhodobě se věnujete myslivosti, jak jste se k tomuto koníčku dostal?

Část mládí jsem trávil v Kostelci nad Vltavou, nádherná krajina, řeka, ryby, les, myslivost. To je moje dětství. Byla to doba, kdy člověk přírodu a zvěř v nouzi chránil a v případě přebytku si bral. Této filosofie se držím dodnes.


reditel