Z Budějovic do srdce Evropské unie

Europoslankyně Dita Charanzová letos uspořádala 2. ročník soutěže o zájezd do Evropského parlamentu. Naše třída se rozhodla tématu „Jak bude vypadat Evropská unie v roce 2035?“ zhostit videem. A byli jsme úspěšní. Jako jedna ze tří tříd jsme na konci dubna nasedli s našimi dvěma učiteli na autobus a namířili si to přes Německo a Nizozemsko rovnou do hlavního města Belgie, vlastně snad i celé EU – do Bruselu.

Naší první zastávkou byla známá stavba Atomium, 102 metrů vysoký model buňky železa, který byl postaven v rámci výstavy Expo 58 (na které mimochodem uspěk i český design). Na začátku prohlídky jsme vystoupali do nejvyššího „atomu“, odkud byl úžasný výhled na celé město. Chodbami jsme se poté dostali do dalších koulí Atomia, jejichž vnitřek byl věnován výstavě o Expo 58 a také dočasné výstavě o surrealistovi Renému Magrittovi.

Další zastávkou byl Dům evropských dějin, který stojí v centru, hned vedle Evropského parlamentu. Toto rok staré muzeum má pomoci Evropanům pochopit jejich historii, která pomalu směřovala ke vzniku společenství evropských států, jaké tu máme dnes. V prvním patře jsme začali, s tabletem v ruce, u Francouzské revoluce a s každým dalším podlažím jako bychom znovuprožívali evropské dějiny. V nejvyšších patrech jsme se pak dozvídali, jak se postupně formovala Evropská společenství až do dnešní podoby Evropské unie. Pokud byste někdy jeli do Bruselu, této budově se určitě nevyhýbejte, naopak. Ovšem neudělejte stejnou chybu jako my – expozice je opravdu vydatná, takže si do batohu přibalte pár řízků a věnujte tomuto muzeu aspoň několik hodin soustředěného hltání informací.
Noc v Bruselu jsme strávili v hotelu na okraji města. Odměnou za vyčerpávající cestu dopravní zácpou, kdy několik kilometrů se protáhlo do několika hodin, nám byla vydatná večeře vyšperkovaná vyhlášenými bruselskými hranolkami.

Druhý den jsme zahájili velmi dobře, rozchodem v centru. O Bruselu by se toho dalo napsat spoustu, pokusím se ale být stručný. Začali jsme v jádru města, na náměstí Grande Place, kde stojí
staronové budovy ze 17. století, velká část města byla totiž za války rozbombardována. Ke stejné události se váže i pověst o Čůrajícím chlapečkovi, který stál o pár ulic dál. Viděli jsme i Čůrající holčičku – a kdybychom pilně hledali, našli bychom prý i Čůrajícího psa. Nejednou jsme také zaregistrovali obchůdek prodávající vyhlášené místní delikatesy: waffle, pralinky, belgické pivo nebo hranolky.

Odpoledne, před samotným odjezdem, jsme se dočkali vrcholu naší akce – návštěvy Evropského parlamentu v Bruselu. Zde nás uvítala sama europoslankyně Dita Charanzová. S ní a jejím asistentem jsme měli přednášku o tom, jak funguje EU a jaká je role Parlamentu. Dozvěděli jsme se také o práci europoslance i o tom, jak těžké je tuto roli skloubit třeba s osobním životem. Po přednášce jsme se odebrali o dvě patra níže, kde jsme v tichosti vstoupili na galerii nad půlkruhovou zasedací místností parlamentu. Malým zklamáním bylo, že jsme v místnosti neviděli čekaných 751 poslanců, hlasujících o nějaké čerstvé směrnici. Místo zasedání se ale konala konference o „digitální budoucnosti“. I tak bylo ale úžasné nasadit si sluchátka a žasnout, jak skoro v reálném čase dokáží tlumočníci v kabinkách překládat z jednoho jazyka do druhého.

Po hlavním bodu programu jsme se museli rozloučit s Bruselem. Náš program byl u konce, a tak jsme se s dárkovými taštičkami v ruce odebrali do autobusu čekajícího o ulici dál a namířili si to rovnou zpátky do Budějovic.

Lukáš Hypša, Foto: Klára Šavlová