Výstup na Kleť se sladkou tečkou

„Už máš?“ zeptá se skupina tří dívek procházející vlakem.

„Nemám,“ zmateně odpovím.

Místo odpovědi obdržím svítivě žlutou stužku s malým spínacím špendlíkem. Stejná otázka mi pak byla během naší jízdy na Klet’ položena ještě minimálně desetkrát.

„Já už ale mám,“ odpovídám vítězně dalším tazatelům.

I když jsem ze začátku nevěděla, o co vlastně jde, vysvětlení bylo jednoduché. Organizátoři školního výletu si pomocí barevných stužek roztřídili všechny studenty Biskupského gymnázia do jednotlivých týmů, které spolu budou během našeho výstupu soutěžit.

Cesta vlakem utekla jako voda a „prapor“ čítající 400 studentů a pedagogický sbor se pln nadšení vydal na cestu.

První soutěž. První radost výherců ze sladkých odměn. Následuje další motivace. Dozvídáme se, že na vrcholu „hory“ bude k dostání limitovaný počet domácích perníčků. Ha! To je opravdu ta pravá motivace…

Jednotlivé týmy se jako na povel vydávají vstříc strmému kopci s vidinou té měkké, voňavé odměny. V polovině cesty toto nadšení již ale poněkud opadává a čím dál více zaznamenávám ve svém okolí ty typické výletnické otázky typu: „už tam budem?“ Byli jsme. Ale až za hodinu.

Na vrcholu Kletě to však stojí zato. Před námi se rozprostírá nádherný panoramatický výhled na část Šumavy, Budějovicko, Novohradské hory a všudypřítomnou jihočeskou dominantu: jadernou elektrárnu Temelín. Biskupské gymnázium hrdě zdolalo Klet’. Malá místní restaurace nestíhá přijímat objednávky vyhladovělých studentů. Nejpopulárnější je česnečka. „Paráda,“ pomyslím si. To si pak na zpáteční cestě v těch malých, málo větraných vagonech všichni pěkně popovídáme.

Po náležitém občerstvení dochází na slibovanou odměnu. Do krabice plné zdobených perníčků si nejprve sahají ručky výherců soutěže po stopách J. N. Neumanna z řad mladších studentů Bigy. Následuje organizátorský tým a poté je pronesena ta magická věta: „A ted’ si může přijít zbytek.“ Poněkud nebezpečné, když se vezme v potaz celkový počet přítomných studentů. Navzdory únavě se odhodlaní studenti bleskově vrhají po paní učitelce Pavle Trendové, která statečně drží tu voňavou krabici. Jedna minuta a krabice je prázdná. Št’astlivci, kterým se podařilo odměnu ulovit, se hrdě zakusují.

Na zpáteční cestě je studentům do zpěvu. Doslova. Ozývají se známé trempské písničky a… je nám prostě fajn!

Tereza Celbová

Autorka fotek: Michaela Reitingerová


 DSC_1345_Small DSC_0687 DSC_0616 DSC_0191