Studenti sbírali podpisy proti diskriminaci ve vzdělávání

Už popáté se studenti Biskupského gymnázia J. N. Neumanna zapojili do akce Dopisy v ulicích pořádané Amnesty International ČR.

„Myslím si, že i malá pomoc může přinést změnu k lepšímu. Je důležité být informován o sociálních problémech a snažit se zapojit se do jejich řešení,“ uvedla důvod, proč se do kampaně zapojila, studentka Aneta Brašničková. „Přišlo mi, že by se s těmito problémy mělo něco dělat, a ne jen poslouchat ve zprávách, jak se situace zhoršuje,“ přidal se Vojtěch Lapáček. O podobné motivaci hovoří i Tomáš Kubeš: „Žiju si tady jako ve snu. V jistých zemích vládnou takové poměry, které si ani nedokážu představit. Zapojit se do kampaně je to nejmenší, co mohu udělat.“

Tentokráte se sbírali podpisy pod petice psané ve formě dopisů upozorňujících na diskriminaci ve vzdělání. „Sesbírali jsme celkem 397 podpisů,“ uvedl Tomáš Kubeš.

AI vybrala tři případy, pod které mohli lidé svůj podpis připojit. První upozorňuje na situaci v Sierra Leone, tamní vláda zakázala dívkám, které otěhotněly v době epidemie Eboly, skládat státní závěrečné zkoušky. Další popisuje
diskriminaci na íránských univerzitách, ze studií jsou vylučovány stovky studentů, kteří se nebáli svobodně se vyjádřit, genderové kvóty mají zase omezit přístup žen a dívek ke vzdělání. Poslední případ se zabývá segregací romských školáků, kteří míří do praktických škol, aniž by trpěli mentálním postižením.

Právě poslední „dopis“ byl nejkontroverznější a podepsalo ho zdaleka nejméně lidí (94 ČR, 149 Sierra Leone, 154 Írán). „Většina lidí na případ pojednávající o Romech nechtěla reagovat vůbec nebo reagovala odměřeně,“ líčí své zkušenosti Eliška Hluštíková. Podobně to vidí i Radek Svoboda: „Když jsme jim řekli, že se jedná o Romy, rovnou odmítli.“ Podle Denise Holuba lidé často dokazovali, že jsou sami diskriminováni. Roli hrály i osobní zkušenosti, Aneta Brašničková např. připomíná ženu, která jako důvod, proč dopis nepodepíše, uvedla, že její syn chodí do školy s Romem.

Ostatní případy si lidé většinou vyslechli. „Reakce na Írán či Sierru Leone byly kladné, minimálně chápavé,“ uvedl Vojtěch Lapáček.

Nejaktivněji se o problémy zajímali mladí. „Celkové reakce byly smíšené, u mladých nejvíce pozitivní,“ přiblížil svou zkušenost Adam Martinek. „Většina chtěla vědět, o čem vlastně tato akce je. Mladí ale byli ochotnější než starší,“ souhlasí Tomáš Havel.


 

dopisy_v_ulicich1 dopisy_v_ulicich2