Spolu, ale každý sám

Dennodenně slyšíme a čteme to samé dokola. Pandemie, koronavirus, roušky, uzavření škol, zákaz stýkání, uzavření obchodů vyjma potravin a drogerií, uzavření podniků, karanténa, uzavření hranic, počet nově nakažených, počet mrtvých. Panika.

V únoru asi nikoho z nás nenapadl scénář, který teď žijeme. Většina lidí se setkává s tak přísnými opatřeními poprvé v životě. Maturanti zažívají kromě nervů i značnou dávku nejistoty, jak to vlastně s maturitou bude. Teď je ale samozřejmě důležité situaci nikterak nepodceňovat. Nosit roušky, dodržovat karanténu, mýt si ruce, nebýt v kontaktu s lidmi a zásobovat tělo vitamíny. Situace je pochopitelně velice znepokojivá, ale zamysleme se nad tím, jak nás to všechny ovlivnilo pozitivně.

Kolikrát jsme dříve zavolali svým prarodičům a blízkým, jestli jsou v pořádku, jestli náhodou nepotřebují dojít nakoupit? Není tohle přibrzdění denního koloběhu to, co jsme tak dlouho potřebovali? Na povrch totiž z hlubin vyplulo něco, co se za „normální“ situace, kvůli spoustě výmluv na školu, práci, moc na hladině každodennosti neobjevuje: lidská sounáležitost, pospolitost, solidarita. Lidé šijí roušky pro sebe, rodinu, sousedy, pro nemocnice a ostatní záchranné složky. Dobrovolníci vozí nákupy a léky seniorům, nebo lidem, kteří sami nemohou (a děkujeme za kampaň našemu absolventu Jirku Mádlovi). Podnikatelé nabízejí materiály, vozí svačiny všem, kteří se starají o naši bezpečnost a zdraví. Zdá se, jako bychom konečně zapomněli na rozdíly věkové, rasové či sociální.

Nenechávejme to na ale na ostatních. Teď máme jedinečnou příležitost se zapojit jakkoli chceme a můžeme: nakoupit, darovat někomu roušku nebo třeba podpořit lokální podniky tím, že si koupíme jejich výrobek přes e-shop nebo okénkový prodej.

V neposlední řadě ale mějme strpení a pochopení pro to, jak se k situaci staví ostatní a spolupracujme s učiteli, protože online výuka je nová pro nás pro všechny.

Pandemie není věčná tragédie, tak se tomu nepoddávejme, ale ani nerazme švejkovský přístup: „To se nějak poddá“.

Nikola Drnková, maturantka