O historii s historiky

Spolu s paní učitelkou Hesounovou jsem se s dalšími studenty (a dozajista nadějnými historiky) z Biskupského gymnázia vydala na exkurzi do Českého Krumlova. Právě tam jsme měli v ranních hodinách nejen možnost pokochat se probouzejícím se městem, ale především jsme si vyslechli tři zajímavé přednášky, které nám rozšířily přehled o dějepisu jako takovém. Každá z nich se zabývala jedním ústavem na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Konkrétně jsme tak nahlédli do oboru historie, pomocných věd historických a archeologie.

První přednášku vedl ředitel Historického ústavu, pan profesor Václav Bůžek, který nám skrze císařský dvůr Maxmiliána II. a symbol slona ukázal „to nejdůležitější z historikovy kuchyně“. Díky jeho poutavému vyprávění jsme se dozvěděli, jak musí správný historik postupovat.

Dále jsme si poslechli paní ředitelku Ústavu archivnictví a pomocných věd historických, Marii Ryantovou, jež si jako svůj cíl bádání zvolila minulost nenápadného náhrobního kamene v italském Tridentu.

V poslední řadě nás čekalo rozuzlení toho, jestli v jihočeském pravěku existovaly elity. O tisíciletí zpátky nás tak přivedl pan Ondřej Chvojka, ředitel Archeologického ústavu.

Přestože se všechny přednášky týkaly něčeho jiného, jednu věc měly přeci jen společnou. A to sice úvodní otázku, k jejíž odpovědi jsme se během výkladu vždy šťastně dopracovali.

„Všechny přednášky byly zajímavé, poutavě rozšiřují to málo, co se dozvíme ze školních lavic. Neškodilo by, kdyby učitelé dějepisu občas brali své žáky na takové přednášky v rámci výuky,“ konstatoval Štěpán Stropek ze 2.C, „obzvlášť mě zaujala ta první, o symbolu slona na dvoře Maxmiliána II., z té jsem se naučil nejvíc.“

Adéla Dvořáková