Zlatá bula sicilská (26. 9. 1212)

Zlatá bula sicilská je listina, která stojí na počátku preústavního vývoje českého státu. Vydal ji právě zvolený král Svaté říše římské, osmnáctiletý sicilský král Fridrich II. z původně německé dynastie Štaufů. Jeho rodné Sicilské království zahrnovalo i jižní Itálii a Fridrich, jemuž se dostalo rozsáhlého vzdělání, pojal myšlenku na těsné mocenské spojení jižní (italské) a severní („německé“) části říše.

     Velmi významným prosazovatelem jeho nakonec úspěšné kandidatury byl český král Přemysl I. Otakar. Fridrich byl zvolen r. 1212 jako vzdorokrál proti stávajícímu císaři Otovi IV. z konkurenčního rodu Welfů. Angažmá Otakara (toto jméno přednostně používal v zahraniční politice) vyplývalo především z toho, že již nemladý Přemyslovec (který usedl pevně na trůn až na druhý pokus) potřeboval z úrovně římských panovníků právně potvrdit trvalé prestižní povýšení českého státu na království. V minulosti taková privilegia inkasoval od Fridrichova strýce, římského krále Filipa II. Štaufského (a ovšem také od jeho protivníka Oty IV.) a nyní se opět pevně postavil na štaufskou stranu, podnícen také vývojem papežské politiky.

     Fridrich se o svém zvolení dozvěděl zprostředkovaně, a když vyrazil přes Řím na korunovaci do německé Mohuče, zastavil se ve švýcarské Basileji, kde Přemyslovi a jeho království (aniž by ovšem pravděpodobně kdokoli z Čechů byl přítomen) vydal latinsky psanou zlatou bulu (listinu nejvyšší právní síly), kterou stvrdil svou pečetí sicilského krále (poněvadž pečetidlo krále římského ještě neměl k dispozici).

     Zlatá bula sicilská potvrzuje:

     (1) trvalý královský titul pro Přemysla I. Otakara (a implicitně pro všechny jeho následovníky);

     (2) právo Čechů volit si svého krále (přičemž pojem Čechové je v latinském originále spojen s pojmem gens, jenž se interpretuje jako aristokratická vrstva);

     (3) zvýhodněné postavení českého panovníka mezi vládci „členských“ států Svaté říše římské (český stát tu byl jediným královstvím v zaalpské části říše);

     (4) právo českého panovníka na investituru biskupů při zachovávání autonomie církevní organizace.

     Zlatá bula sicilská byla po celé 13. století na okraji zájmu, byť stojí na počátku stoleté úspěšné velmocenské éry pěti dynasticky na sebe pevně navazujících českých králů (posledních Přemyslovců), kteří se – na rozdíl od svých předků – již nemuseli vyčerpávat ve vzájemných rozbrojích (s častým zištným vměšováním říšské politiky), a naopak postupně šířili svůj vliv i do sousedních zemí (Rakouska, Polska, Uher).

     První volba českého krále skutečně podle svobodného uvážení českých gentes se odehrála až r. 1310, kdy byl zvolen Jan Lucemburský, a kompetenční spory kolem investitury církevních hodnostářů se rozhořely až za vlády Janova vnuka Václava IV. Dnes je ovšem Zlatá bula sicilská nejen snadno zapamatovatelným historickým faktem, ale – doufejme – také a hlavně svědectvím o evropském rozměru české politiky již od nejstarších dob.

     Zlatá bula sicilská

     Fridrich, z Boží milosti volený císař římský a po všechny časy rozmnožitel, král Sicílie, vévoda Apulie a kníže Capue.

     Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, ale také královská žezla uděluje náš majestát, považujeme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá přírůstek královské důstojnosti, aniž by tím naše vznešenost trpěla nějakou újmu.

     Proto my, přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid Čechů od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému, a že jejich jasný král Otakar od začátku mezi jinými knížaty, zvláště před ostatními, nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval; jako milý náš strýc, zbožné paměti král Filip, učiniv poradu se všemi knížaty, ustanovil svým privilegiem, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme, a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a České království svobodně a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti dvora našeho jemu a jeho nástupcům na věky propůjčujeme. Chtějíce, aby kdokoli od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcové drželi všechny hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoli byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc potvrzovati biskupy jeho království; avšak tak, aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme potom z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, než který bychom svolali do Bamberka nebo do Norimberka. Pokud bychom nařídili konat sněm v Merseburku, jen tehdy jsou povinni přijíti, jestliže kníže polský, jsa pozván, přijde, a mají mu poskytnout doprovod, tak jako předchůdcové jeho, kdysi králové čeští, činívali. Avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu ke zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, zda nám pošlou tři sta oděnců nebo zaplatí tři sta hřiven.

     K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a naší zlatou bulou utvrditi, roku, měsíce a indikce níže psaných.

     Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup z Tridentu, biskup z Basileje, biskup z Kostnice, biskup z Churu; opat z Reichenau, opat ze St. Gallen, opat z Weissenburgu, Bertold z Neuffen, protonotář královského dvora; hrabě Oldřich z Kiburku, hrabě Rudolf z Habsburku a lantkrabě z Alsaska, hrabata Ludvík a Heřman z Froburku, hrabě Werner z Hohenburku, šlechtic Arnold z Wartu, fojt Rudolf z Rapperswillu, Rudolf z Ramensberku, komorník Albero z Tanenhausu a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků. jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno.

     Stalo se léta od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, skutečného království pána našeho Fridricha, nejjasnějšího zvoleného císaře římského a po všechny časy rozmnožitele říše, krále Sicílie, roku patnáctého.

     Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou místoprotonotáře Oldřicha dvacátého šestého září šťastně. Amen.

     Překlad z latiny: Josef Žemlička.

https://www.psp.cz/eknih/snemy/bula.htm