Prohlášení vzniku československého státu (28. 10. 1918)

Zvláštností domácí větve českého protihabsburského odboje byla skutečnost, že odbojníci – sdružení v ilegální organizaci Maffie – se v prvé řadě neobraceli k představitelům rakousko-uherské státní moci, ale k českým poslancům příslušných rakousko-uherských zákonodárných sborů: zemských sněmů českého, moravského a slezského a předlitavského parlamentu – Říšské rady. Tito poslanci z různých důvodů, od ideových až po pragmatické, dlouho odmítali projekt protihabsburského odboje. Ke změně stanoviska je pohnula až petice Manifest českých spisovatelů, sepsaná dramatikem Jaroslavem Kvapilem a publikovaná v květnu 1917. Čeští poslanci reagovali 6. ledna 1918 Tříkrálovou deklarací, jíž se vyslovili pro autonomii Čechů a Slováků. V červenci 1918 se reprezentanti této „legální“ české (stranické) politiky spojili s Maffií, a tak vznikl Národní výbor československý, jenž udržoval kontakty s do té doby mnohem úspěšnějším zahraničním odbojem, v jehož čele stáli Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik a jenž nyní poutal pozornost především bojovou aktivitou československých legií v rámci dohodových armád.

     O poněkud kabinetní podobě Národního výboru svědčí skutečnost, že když 14. října 1918 proběhla v Českých zemích politicky motivovaná generální stávka, Národní výbor se na její organizaci nepodílel.

  1. října 1918 vůdčí osobnosti Národního výboru v čele s Karlem Kramářem odjely do Ženevy na setkání s Masarykem.
  2. října rakousko-uherská vláda přijala výzvu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona zahájit jednání o příměří i o novém právním postavení Čechoslováků a Jihoslovanů. Když se 28. října zpráva o této Andrásyho nótě (nazývané podle rakousko-uherského ministra zahraničí) dostala do Českých zemí, podnítila na mnoha místech davové vyhlašování samostatného Československa. Nejmohutnější byla tato akce samozřejmě v Praze. V podvečer se pět představitelů Národního výboru sešlo v Obecním domě, kde Národní výbor v létě vznikl, a tam vydali jednak provolání o vzniku samostatného československého státu, jednak první zákon tohoto státního útvaru (o republikánském zřízení ještě nebylo v tomto okamžiku oficiálně rozhodnuto).

     Provolání Národního výboru československého o samostatnosti československého státu

     Lide československý!

     Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa.

     Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.

     Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů.

     Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje.

     Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Bud‘ si stále vědom, že jsi občanem českého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi.

     Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.

     Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato.

     Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru.

V Praze, dne 28. října 1918.

Za Národní výbor československý:

     Dr. Fr. Soukup v. r., Dr. Vavro Šrobár v. r., Antonín Švehla v. r., Jiří Stříbrný v. r., JUDr. Al. Rašín v. r.

     Jan Galandauer, Vznik československé republiky 1918, Praha 1988, s. 315 – 316.