Několik vět (29. 6. 1989)

    Když byl v lednu 1989 uvězněn vůdčí představitel československého disentu Václav Havel za svou výraznou účast na protivládních demonstracích u příležitosti 20. výročí sebeupálení studenta Jana Palacha (Palachův týden 1989), vznikla za jeho propuštění petice. Tu podepsalo – v podmínkách, kdy se komunistický blok států ve středovýchodní Evropě již zřetelně začínal drolit – mnoho lidí jak z řad odpůrců režimu, tak řadových občanů a dokonce známých osobností především z uměleckého apod. života. Šlo o nový prvek v československém společenském vývoji, kdy tzv. šedá zóna na pomezí oficiální a neoficiální kultury prokázala potenciál oslovit širokou veřejnost, vytvořit most mezi ní a disidenty a vyvinout tlak na vládu.

     Havel byl na jaře 1989 podmínečně propuštěn z vězení a pod vlivem předchozí petice sepsal – za asistence svých spolupracovníků (Jiří Křižan, Stanislav Devátý, Alexandr Vondra) – petici novou, již obecněji formulovanou. Ta pak byla šířena od 29. června 1989 a již svým názvem zřetelně odkazovala na úspěšnou peticí Dva tisíce slov z reformního roku 1968.

     Husákovsko-jakešovský režim se ještě až tragikomickým způsobem pokusil petici Několik vět zdiskreditovat a existenčně postihovat její signatáře – jejichž seznamy pravidelně předčítala československá vysílání amerických rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Ovšem metody uplatňované v minulém dvacetiletí nyní již nefungovaly (nechyběly však ani sofistikovanější pokusy, kdy Státní bezpečnost fingovala podpisy prorežimních osobností, které se pak proti spojení svého jména s Několika větami ohrazovali v médiích, a tím měly rostoucí počty signatářů znevěrohodnit).

     Petici Nkolik vět podepsalo asi 40 tisíc lidí; stala se důležitým předstupněm demokratické Sametové revoluce, zahájené v listopadu 1989.

 

    Několik vět

     První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy „přestavba“ a „demokratizace“, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo co ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako „nátlakové akce“, odlišné politické názory odsuzuje jako „Antisocialistické a nepřátelské“, pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonů nedovoluje veřejnosti mluvit.

     Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách.

     Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje.

     Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou možné a mohou mít úspěch jen tehdy, bude-li jim předcházet vskutku svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoliv smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konče, musí být tedy zásadní změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality.

     Podle našeho názoru je k tomu třeba:

  1. Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.
  2. Aby přestala být omezována svobodashromažďování..
  3. Aby už přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.
  4. Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
  5. Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.
  6. Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
  7. Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné „normalizaci“. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě veliké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

     Každý, kdo souhlasí s tímto stanoviskem, může je podpořit svým podpisem.

     Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes ČESKOSLOVENSKO nalézá.

multimedia.ctk.cz.