Cyklistický kurz na Lipně

Bylo 6. září, krásné prosluněné pondělí, a to znamenalo jediné: očekávaný cyklistický kurz pro všechny prváky naší školy mohl začít. Nejprve jsme se však museli dostat na Lipno, v jehož okolí jsme se měli po dobu následujících 5 dní pohybovat.

Třídy 3.F a 3.N jely autobusy, které na ně již ráno čekaly přistavené na Výstavišti a dovezly je přímo do cíle, do chatového tábora Jezera poblíž Nové Pece. Také třída 1.C jela autobusem, ale ne do tábora. Noví prváci byli v průběhu kurzu ubytováni v penzionu Klápa, který se však od krátkodobého bydliště ostatních žáků nenacházel daleko.

Třídy 3.E a 5.A již takové štěstí neměly a do cíle se musely dopravit vlakem. Naštěstí byl školou zajištěn odvoz všech jejich zavazadel, která si tedy cestu na Šumavu užila v příjemném prostředí školního auta. Jejich majitelé se však po odevzdání všech tašek přesunuli i s koly na nádraží, kde mohla také konečně započnout i jejich cesta za dobrodružstvím.

Kolem 13. hodiny jsme se již všichni šťastně sešli u výborného oběda, po němž následovala chvilka klidu a odpočinku, kdy jsme pomalu začali připravovat naše těla na fyzickou zátěž, která nás v dalších dnech čekala. Počasí bylo nádherné, a tak jsme se již ten den vydali na první výlety. Třídy 5.A a 3.E se vydaly směrem Zadní Zvonková, kde si u Kostela svatého Jana Nepomuckého poslechly odborné vyprávění pana učitele Pytla o původním osídlení Šumavy. Žáci 3.N a 3.F vyjeli na zhruba 16kilometrovou projížďku, během které se také stavili v Nové Peci na něco dobrého na zub. A večer nás přijel navštívit bývalý spirituál Josef Prokeš, díky jehož zajímavému vyprávění jsme si první večer moc užili.

Dopoledne druhého dne našeho kurzu se neslo v duchu mezitřídního seznamování a her probouzejících v mnohých z nás týmového ducha. Po obědě jsme se opět po třídách sešli a každý se věnoval svému programu. Někteří se vydali do Horní Plané, ze které jim zpáteční cestu zkrátil lipenský přívoz. Jiní zase jeli do Zadní Zvonkové, kde si také prohlédli novogotický kostel a poslechli si o něm zajímavé vyprávění. 3.E zůstala v táboře, avšak nelenošili. Vyzkoušeli si jízdu na lodičkách po Lipně a také střílení ze vzduchovky, samozřejmě pod odborných okem pánů učitelů.

Středa byla pro většinu z nás trochu odpočinkovější den. Dokonce bych ho možná nazvala tichem před bouří 🙂 Ovšem to neplatilo pro ty statečnější z nás, ti se již ráno sešli a spolu s několika vyučujícími se vydali na obtížnou cestu k Plešnému jezeru, kterou navzdory všemu krásně zvládli, a nahoře se pokochali krásnými výhledy na horské jezero. Odpoledne nás čekal záchranářský kurz první pomoci, který si pro nás připravili studenti JU. Většina z nás si z něho odnesla spoustu nových poznatků a informací, které by se mohli někdy hodit. Tento den jsme zakončili táborákem, ke kterému dokonce přijeli hosté: náš pan ředitel a generální vikář David Henzl.

.

A bylo to tady, čtvrtek. Den, kterého se mnozí trochu obávali a jiní se na něj těšili. Potom, co jsme se vydatně nasnídali a každý dostal svůj balíček s obědem, jsme se rozdělili do dvou skupin a vyrazili na zhruba 43kilometorovu cestu do Stožce a zpátky. Na cestě tam jsme navštívili muzeum Schwarzenbergského kanálu. Po zdolání této trasy již na nás v táboře čekaly nadýchané borůvkové knedlíky i s milým panem kuchařem :).

V pátek ráno jsme již byli více či méně sbalení a přišel čas se rozloučit s krásnou krajinou šumavských hor a bohužel i s příjemnou mimoškolní atmosférou, která panovala jak mezi žáky, tak mezi učiteli.

Chtěla bych ještě tímto za všechny prváky moc poděkovat všem učitelům, kteří na nás v průběhu kurzu dohlíželi, motivovali nás a povzbuzovali. Také bych chtěla poděkovat našemu spirituálu Vojtovi, který nás zase podporoval po stránce duchovní a každé ráno nám vyprávěl příběh s ponaučením. Bylo s ním také během týdne spoustu legrace. Další poděkování patří sluníčku, které se na nás každý den usmívalo a obdařilo nás nádherným počasím.

Nakonec bych ráda ještě poděkovala nám, studentům, za příjemnou atmosféru, která nás během kurzu doprovázela, díky ní jsem si týden se spolužáky velmi užila. Už se velmi těším na další společné akce!

Elishka K. Tabrizi 5.A