Biologové z Bigy zamířili do Anatomáku v Praze

Pro svůj maturitní seminář z biologie si paní profesorka Drboutová připravila již dlouho očekávanou exkurzi do Anatomického ústavu 1. Lékařské fakulty v Praze.

Vstáváme zase na osmou, žádná změna, ale všichni máme už od rána nějaký dobrý pocit, možná z toho, že nemusíme na hodiny matiky a češtiny, možná z toho, že uvidíme již dlouho slibované lidské orgány a kosti, nebo z toho, že vyrážíme vstříc našemu hlavnímu městu. Tento pocit nás ale brzo opouští, když zjišťujeme, že náš vlak má výluku a jsme nuceni přestoupit na autobus. I přes veškeré nepříjemnosti jsme konečně v Praze a to v rekordním čase 12 hodin!

Jelikož nejsme jen biologové, ale i hrdí ekologové (nebo možná jen nechceme dávat peníze za jízdenku, kdo ví?), jdeme z nádraží k Lékařské fakultě pěšky. Hned u vchodu nás vítá na první pohled velmi milá paní, která nás doprovází po celou dobu exkurze. Jsme donuceni oprášit a předvést naše znalosti od kosterní soustavy po lidské orgány. Pár z nich je nám dovoleno si i opatrně osahat. Na závěr nám paní ukazuje zvláštní až pro mnohé z nás nepředstavitelné, jak přírodní, tak i umělé deformace lebek a pak si každý zvlášť procházíme celou expozici od obojživelníků, plazů, ptáků až po savce.

Studenti biologického semináře nejsou jen učenliví a chytří, ale také dokáží být nápomocní v krizových situacích. „Cestou zpátky jsme slyšeli opravdu velmi nahlas křičet cizí slečnu a pak ji i viděli krčit se v bolestech na silnici. Napadly nás všechny různé scénáře od porodu po střet s autem, a tak jsme se všichni rozběhli zjistit, co se stalo, dva z nás Adéla Bicanová a Michael Starczewski (8.A) byli u slečny nejdříve a ihned se rozhodli pomoci. Nakonec jsme zjistili, že si zmíněná ve dveřích auta skřípla prsty a bolestí začala panikařit. Adélka dokázala pohotově slečnu utišit a ubezpečit, že vše bude v pořádku,“ přiblížil napínavou situaci jeden z účastníků.

Tímto bychom vás zároveň minimálně za třídu 8.A chtěli poprosit, nebuďte lhostejní k pomoci ostatním lidem. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat pomoct i vy sami. I když se přiskříplé prsty zdají jako prkotina, tak ze všech těch přihlížejících lidí jdoucích kolem byla ochotna přiběhnout a pomoct jen nějaká skupinka studentů z „Budějc“. Samotné nás zaskočilo, jak ostatní jen stáli a koukali, jak se slečna svíjí v bolestech a křičí.

Novotná L., Jírovcová B. (8.A)