Bigysbor zpíval na Velehradě

Pátek 11. 11. byl náš šťastný den – ulili jsme se ze školy 🙂 a šli s Bigysborem cvičit na Festival duchovní hudby na Velehradě. Ve 12 hodin jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu. Trvala asi šest hodin, ale nikomu z nás to nevadilo, jelikož jsme si ji všichni užili.
Když jsme dorazili, ihned jsme šli zpívat na mši do místní velkolepé baziliky. Každý z přítomných osmi sborů se během bohoslužby představil jednou písní. Večerní program zahrnovala seznamovací hra, při které jsme se rozdělili do národnostně smíšených skupin a vyrazili plnit úkoly.
Druhý den jsme zahájili snídaní a pokračovali zkouškou společných písní i vlastního repertoáru. Odpoledne nás čekal hlavní festivalový koncert, na němž kromě nás vystupovaly další tři české sbory, jeden maďarský z Miskolce, pak z polského Krakowa, další ze slovenského Trenčína a poslední z Londýna. Než jsme přišli na řadu, málem jsme zmrzli, ale přežili jsme to.
Po večeři nás čekalo překvapení v podobě projekce fotek a videí z obou dvou dnů. Poté jsme mohli jít na diskotéku, do čajovny nebo na cimbálku. Šli jsme spát kolem půlnoci a náš poslední den vstávali kolem šesté hodiny, jelikož jsme potřebovali sbalit a odjet co nejdříve.
Všichni jsme se přesunuli do olomoucké katedrály sv. Václava, kde jsme zpívali během bohoslužby a po jejím skončení se rozloučili opět jednou písní každého sboru.

Zuzana Cihlová a Matěj Hulička

Pár poznámek z pohledu sbormistryně

Festival duchovní hudby na Velehradě byl pro Bigysbor první zkušeností s větší přehlídkou pěveckých sborů. Všechna zúčastněná tělesa měla základnu na církevních školách, ale přesto se velmi lišila počtem i věkem zpěváků. Náš sbor byl nejmenší a jeden z nejmladších.
Tím víc mě potěšilo, jak se náš sbor vyrovnal se skutečně ohromným prostorem baziliky a nepříjemnou zimou. Kolegové z jiných sborů oceňovali naši čistou intonaci, práci s dynamikou i neoposlouchaný repertoár. Zvláště naše oblíbené Kyrie a Gloria od americké skladatelky Sonji Poorman byly předmětem „směnného obchodu“ s notami :).
Vzhledem k absenci téměř poloviny sboru jsem byla vděčná čtyřem absolventům, kteří se k nám na tuto akci připojili. Dva si kvůli zpoždění vlaku museli stopnout auto plné jeptišek, aby se na Velehrad vůbec dostali. Protože tuším, že tyto řádky (nejspíš jako jedni z mála) čtou, chci jim poděkovat za jejich nostalgické listování a zpívání starého repertoáru, který třeba i za osm let svého působení v Bigysboru nastřádali. Udělali mi tím radost.
Zbývá dodat, že jsme si z přátelského setkání na Velehradě nepřivezli jen řadu pěkných zážitků, ale také pozvání od londýnského chlapeckého sboru. Tak snad se plány vydaří a za rok pojedeme zpívat do Velké Británie.

Anna Voříšková


Velehrad_plakát DSC_8744 DSC_8736 DSC_8725 DSC_8722