10 let v česko-španělské dvojjazyčné sekci aneb Pohádka o bilingvě s poznámkami pod čarou…

V pohádkách se říká, že děti přináší čáp nebo vrána, prý podle toho, jestli to bude kluk nebo holka. Většinou se to všechno semele za devaterem všech možných přírodních úkazů. Ale co když namísto čápa nebo vrány přiletí královská delegace z Finisterre, konce světa, a místo za devaterem geomorfologických tvarů  prachsprostě shodí svou ratolest  do jihočeské kotliny a to do místa, kde ne devatero, nýbrž desatero hraje významnou roli?  Tak to je milé děti den, kdy se na Bigy narodí španělská bilingva. Věřte, či ne, opravdu se tak  stalo. A jestli ne, tak ať se namístě propadnu.

Seběhlo se to celé přibližně přesně takhle… Je tomu již dávno, snad deset let, a šušká se, že u zrození stál příběh Hrnečku vař1, Půlnoční království2 a Zem krále Miroslava3. Narození bylo hladké a královna4, na rozdíl od příběhů Charlese Perraulta, nezemřela, a tak naše Bilingva nezůstala sirotou.  A křtiny, ty také byly, a jaké – se třemi sudičkami, z nichž každá dala nové ratolesti své požehnání. Ta hodná mluvila jazykem kmene, kterému těžko kdo v oněch dobách rozuměl, ale jistě to mínila dobře. Ta hodnější novorozeněti požehnala a ta třetí, nejhodnější, se zavázala, že se o ni bude starat, co jí síly budou stačit5.

Bilingva rostla. Někdy k radosti a někdy ke zlosti, prostě tak, jak tomu u malých děcek bývá. Není proto divu, že se leckdy král Miroslav piplal s dětskou kašičkou, kterou rozverná Bilingva plivla s chutí pod stůl a raději se s nadšením vrhla i na nějaký ten slepičinec6. Jindy ji královna nechala na pískovišti7, kde si na svém cvičném bitevním poli malá princeznička cvičila sekání dračích hlav8. A proto, že ve světě fantazie se dají prokopávat i slepé uličky, věřila, že i vlk jde zašít9, k nepřístupné věži vedou tajné dveře10, hloupý Honza má své buchty11 a že Šípková Růženka neusnula na vavřínech12.

A jak to s ní bylo dál? Píchnutí o trn? Skleněná rakev? Puberta? To Vám milé děti nepovím. Na to si budete muset ještě nějaký ten rok počkat. Jisté je, že zvonec ještě nezazvonil, a tak si počkejme, co se stane dál.

Petr Puffer

vedoucí česko-španělské dvojjazyčné sekce

 


1 Nedohledatelná položka o tom, kdo kde s kým co upekl
2 Španělsko?
3 Bigy s panem ředitelem?
4 Paní zástupkyně?
5 Sudičky v pořadí: Jeho excelence pan Velvyslanec, Jeho excelence pan biskup, pan ředitel ve své dvojroli
6 Tu a tam drobný přešlap
7 Vymezené kompetence
8 Využití kompetencí
9 Víra, že některé věci se dají opravit
10 Víra, že všechno se nakonec nějak samo vyřeší
11 Nespecifikovaný náhodně vybraný zástupce ze studentů, bez bližšího komentáře
12 Fakt podpořený nepřeberným množstvím sběratelů ústní lidové tvorby

 

Ratas